Sotva jsem však vykoukl na tento svět, místo abych byl v náručí své maminky a tatínky a jel domů do své připravené postýlky, musel jsem nejprve cestovat z jedné nemocnice do druhé, až jsem skončil ve speciální nemocnici pro děti v Brně. Tam jsem strávil svých prvních 7 měsíců života.
Lékaři zjistili, že jsem se narodil s velmi vážnou a ne zcela běžnou nemocí, genetického původu, která způsobovala, že v mé hlavičce, v mozku, docházelo k velmi silným, elektrickým výbojům a měl jsem až sto epileptických záchvatů denně.
Byl jsem velmi vyčerpaný, unavený a neměl jsem ani sílu jíst. Do bříška mi lékaři museli zavést PEG – sondu, přes kterou jsem přijímal výživu i léky.
Musel jsem být připojený na různé přístroje a hadičky, prošel jsem vyšetřením a všichni měli o můj život veliké obavy.
Maminka společně s babičkou mi byla nablízku v nemocnici v Brně. Tatínek byl přes týden od nás daleko tady v Kopřivnici, protože musel chodit do práce. Každý víkend se ale za maminkou a za mnou přijel podívat.
